Je to ale opravdu jen zdání.
Miminka jsou na kojení nastavena od přírody. Je to jejich nedílná součást.
Láhve a umělá výživa byly z hlediska lidské statisíce až miliony let dlouhé evoluce vynalezeny teprve poměrně nedávno, a do této nedávné doby byla miminka odkázána právě a jedině na svoji schopnost a pevnou vůli kojit se.
Stejně jako se jen velmi těžko hledá žena, která opravdu nemůže kojit, najdete jen velmi těžko miminko, které by nebylo schopné nebo ochotné se kojit.
„Nechce se kojit“ je mýtus a to, co vypadá často jako souboj s miminkem, které se přisátí zdánlivě brání jako o život, je většinou jen pouhé nedorozumění.
Někdy stačí jen změnit úhel pohledu – a nebo polohu.
Stejně jako i další savci se lidská mláďata rodí s vrozenými reflexy, které jim umožňují se dostat k prsu, přisát se a kojit se – a to dokonce i bez naší pomoci. Jsou k tomu jen zapotřebí správné podmínky.
Abychom tyto podmínky mohli děťátku zajistit, je zapotřebí znát jeho vrozené reflexy a také vědět, jak jsou ovlivňovány gravitací.
Novorozenci mají těchto reflexů vedoucích ke kojení minimálně dvacet různých. Jedny zajišťují, že se miminko dokáže odrážet nožkami, další, že dokáže pádlovat ručkami. Jiné zase, že najde po čichu bradavku, ostatní, že se dokáže přisát a kojit.
Tyto reflexy fungují nejlépe za předpokladu, že je matka v pohodlné poloze a má dostatečnou podporu – těla, ale nejlépe i duše ;)
Dítě potřebuje ležet na matce břicho na břicho tak, aby se po ní mohlo v podstatě samo plazit. Mohlo, ale nemuselo. To, že to dítě zvládne samo, vždy neznamená, že ho nemůžete posunout přímo až k prsu.
Tam se ale opět zvládne přisát samo, a takové přisátí bude pravděpodobně hlubší a tím i méně bolestivé, než přisátí v jiných „tradičních“ polohách.
A právě „tradiční“ polohy jsou k vidění asi nejčastěji.
Většině žen se totiž ještě donedávna z knih i na kurzech dostávalo informací a instrukcí, jak kojit tak, aby to bylo technicky co nejlepší, nejpreciznější.
Tyto polohy by byly vlastně i docela fajn, kdyby tu nebylo několika skutečností:
1.
Bohužel často nejsou moc pohodlné.
Vše vlastně odedře matka a dítě nemá moc šanci zapojit se tak, jak to umí. Spíš je jeho snaha na překážku.
V polohách, jako je "madona", "tanečník" a "fotbalista" (nedávno jsem slyšela úplně boží název pro tuto polohu – "na kabelku"), je totiž veškerá pozornost zaměřená na práci matky.
Matka si dítě tiskne rukou k tělu. Případně si vypomůže přimáčkne jej tam polštářem. Matka vezme svůj prs a bradavkou přejíždí dítěti po rtíku a čeká, až dítě otevře pusinku. Poté matka dítě na prs nahodí. Když má štěstí, tak se i dobře trefí a dítě se přisaje.
Abychom totiž nezapomněli na to nejdůležitější, u toho všeho by tedy matka měla sedět ve vzpřímené pozici. No a pak matka drží a kojí, drží a kojí a drží a kojí…
Když ale sedíte ve vzpřímené pozici a dítě máte mít na sobě přitisknuté bříškem tak, aby mezi vámi a dítětem nevznikala žádná mezera, je to po chvilce docela dost na fyzičku náročné cvičení. Záda bolí, rameno bolí, ruka povoluje, dítě se odlepuje a začíná plakat…
2.
Ale ani když má na sobě máma dítě přilepené dostatečně, tak to není úplně ono…
Jeho přirozenost ho nutí zapojit se do procesu. Reflexy fungují, jak mají, ale něco se nezdá být v pořádku. Něco tady nesedí… Máma mu nerozumí.
Zkouší hledat prs samo, kývá hlavičkou ze strany na stranu, ale máma to nechápe. Kdo ví proč si myslí, že její miminko kroutí hlavou "ne, ne".
"Proč? Nechceš se snad kojit? Mám snad málo mléka? Neteče dost?" říká máma.
Zkouší klovat, aby se mohlo přisát samo, ale mámě se to nějak nelíbí a ptá se: "Proč jen se ode mě odtahuje? Nemá mě snad rád?"
To jednoho znervózní.
Navíc všechna ta snaha nějak nezabírá, tělíčko se zmítá sem a tam a zdá se, že to k ničemu nevede.
Když pak ještě po chvílí mámě ruka povolí, miminko se k tomu všemu může leknout, že od mámy odpadne po zádech.
A pláč je tu…
Jak tedy na to?
Co můžete dělat pro to, aby tyto vrozené reflexy miminku nepřekážely, ale naopak pomáhaly?
Můžete zkusit třeba toto:
1.
Udělejte si pohodlí. Podložte a obložte se polštáři. Nemusíte je mít po ruce vždy, ale v začátcích, kdy kojíte v podstatě nepřetržitě, se určitě hodí.
2.
Uvelebte se tak, abyste napůl seděla, napůl ležela. Některým ženám vyhovuje být vypodložené více, jiné jdou raději více do lehu. Měla byste ale vždy být v takové poloze, abyste bez námahy mohla sledovat, co dělá vaše miminko.
3.
Vezměte své miminko a položte si je na své tělo, břicho na břicho. Tak, aby se po vás mohlo plazit, pokud by chtělo. Klidně je ale položte až přímo k prsu a prs mu "přihrajte" blíž. Miminko se sice dokáže k prsu připlazit i samo, ale není vůbec nutné to po něm chtít.
4.
Experimentujte, zkoušejte, co je vám i miminku nejpohodlnější. Některým dětem vyhovuje být u prsu vyloženě svisle/horizontálně. Některé jsou raději "na šikmo", tj. kojí se z levého prsu a tělíčko směřuje nožičkami k matčině pravému boku… Je to různé.
Můžete se inspirovat i fotografiemi a videi na internetu.
5.
Vždy na sobě mějte miminko tak, aby mu gravitace pomáhala a cítilo se na vašem těle stabilní. Miminko by mělo vždy cítit nejen pod svým bříškem, ale také pod nožkami buď vaše tělo, nebo měkkou matraci (pokud se kojí například úplně zboku). Nemělo by máchat nožkami ve vzduchu, nemělo by celé nikam odpadávat.
6.
Dejte tomu čas. Ze začátku je to trochu tanec přijít na to, jaká poloha vyhovuje vám oběma nejvíce. Někdy také děti ze začátku do prsu spíš "boxují" ručičkou a "krouží kolem" a bradavku s dvorcem si tak jako "zpracovává", aby se víc napřímila.
7.
Nechte miminko, ať využije své schopnosti, ať se samo přisaje a kojí. Může to celé vypadat úplně jinak, než jste dřív viděla nebo než jste si představovala. Miminko je v této poloze více aktivní. Nemusí se jen přisát a kojit se pak v kuse celý čas. Může se opakovaně přisávat a pouštět, znovu hledat jen o kousek jinou pozici a opět se přisát.
8.
Pokud se hned nedaří a miminko pláče, neváhejte s ním vstát, houpat je a uklidňovat. Plačící miminko se i tak nepřisaje, musí se nejdříve uklidnit.
9.
Pokud se miminko nepřisává už delší dobu a dokrmujete jej láhví a nebo používáte hodně často dudlík, může celý proces (hlavně první přisátí) trvat déle, protože vaše miminko může být zmatené.
10.
Pokud tohle vše provádíte a miminko je u prsu stále dál neklidné, pláče a vypadá to, že o kojení zájem vůbec nemá, je tu ještě pár dalších možností, proč tomu tak je… Podívat se na ně můžete TADY.
Máte-li pochybnosti, zda jde vše tak, jak má, nebo chcete-li u prvního takového dobrodružství podpořit někým, kdo už ví, co od takového procesu očekávat, můžete si domů zavolat na osobní návštěvu laktační poradkyni.
Můžete se ozvat i mně :)
S láskou, Hanka
Žádné komentáře:
Okomentovat