Milí rodiče, objímáte své děti?
A milé děti, objímáte své rodiče?
:-)
Pokud ne, zkuste to! Mohlo by vám to změnit život.
Jak by se to mohlo stát?
Vypráví o tom třeba Jaroslav Dušek v knize Tvarytmy:
Seděli jsme po návštěvě sauny v kavárně a plkali.
Zmínila se o své matce, slovo matka řekla dost neutrálně. Ten tón podnítil mou zvědavost:
"Jak to vlastně máte s maminkou?"
"Normálně..."
"Stýkáte se?"
"Ani ne," odpověděla Helena. "Ona bydlí jinde, s bráchou. Jezdím tam jednou za čas. Vždycky měla radši bráchu a mě moc ne."
"Ale obejmeš občas maminku?" nedal jsem pokoj.
"To si nedovedu představit, nikdy jsme se neobjímaly," tvrdila Helena.
"Tak prostě jdi a obejmi svoji maminku!"
"Ty si nedovedeš představit, co po mě chceš! Neznáš to u nás!" trvala na svém.
"Počkej, neblbni. Je ti padesát let! To chceš, aby ti maminka umřela, aniž bys ji kdy v životě objala? Ani jednou za celý život neobejmeš maminku?" nedal jsem se odbýt.
"Prosím tě! Ty nevíš, o čem mluvíš. To nejde, my se prostě neobjímáme," bručela Helena.
A já říkám: "Heleno, prostě půjdeš a obejmeš svoji maminku."
"Ty ses zbláznil?!"
"Říkám, půjdeš a obejmeš maminku!"
"Všechno, ale tohle ne!"
Zmínila se o své matce, slovo matka řekla dost neutrálně. Ten tón podnítil mou zvědavost:
"Jak to vlastně máte s maminkou?"
"Normálně..."
"Stýkáte se?"
"Ani ne," odpověděla Helena. "Ona bydlí jinde, s bráchou. Jezdím tam jednou za čas. Vždycky měla radši bráchu a mě moc ne."
"Ale obejmeš občas maminku?" nedal jsem pokoj.
"To si nedovedu představit, nikdy jsme se neobjímaly," tvrdila Helena.
"Tak prostě jdi a obejmi svoji maminku!"
"Ty si nedovedeš představit, co po mě chceš! Neznáš to u nás!" trvala na svém.
"Počkej, neblbni. Je ti padesát let! To chceš, aby ti maminka umřela, aniž bys ji kdy v životě objala? Ani jednou za celý život neobejmeš maminku?" nedal jsem se odbýt.
"Prosím tě! Ty nevíš, o čem mluvíš. To nejde, my se prostě neobjímáme," bručela Helena.
A já říkám: "Heleno, prostě půjdeš a obejmeš svoji maminku."
"Ty ses zbláznil?!"
"Říkám, půjdeš a obejmeš maminku!"
"Všechno, ale tohle ne!"
Pak jsme se loučili a při odchodu jsem na ni znovu zavolal:
"Půjdeš a obejmeš svoji maminku!"
Po čase mi Helena vyprávěla, že jsem ji úplně zařekl. Chodila a nemyslela na nic jiného, než jak to udělat a maminku obejmout. Potom se rozhodla a odjela vlakem za maminkou s cílem, že ji obejme. Ale jak to udělat, to nevěděla. Hledala nějaké náhodné nenápadné řešení, když tu maminka trochu klopýtla. Helena se chopila příležitosti, maminku chytila a přitom trochu objala. Jenomže maminka se pohotově vymanila a Helenku odstrčila se slovy: "Co děláš?" Nepovedlo se.
Helenka tedy vykoumala, že maminku obejme, až se budou loučit u vlaku. Rychle ji obejme, naskočí do vlaku a ujede. Výborný nápad, jenomže co čert nechtěl, vlak měl čtyřicet minut zpoždění. Helenino zoufalství houstlo. Konečně vlak přijel, Helena rychle maminku objala a naskočila do vlaku. Pak stáhla okénko. Vlak se pomalu rozjel.
"A co maminka?" zajímalo mě.
"Nejdřív byla trochu zkoprnělá. Pak začala poskakovat podél vlaku a volala: Ahoj, ahoj, Helenko, ahoj..." odpověděla Helena.
"A dál? Mění se maminka?"
"Právě, že mění. Vždycky byla taková negativní. Když jsem něco chtěla, padaly výhrůžky: zlomíš si nohu, tam tě zabijou, nastydneš, na tebe je tak někdo zvědavej... Ve všem viděla ty nejčernější aspekty. A teď mi najednou zavolala. Ona obvykle nevolá, tak jsem se zeptala: Ahoj mami, děje se něco? Nic, Helenko, jen je takový hezký den, tak jsem tě chtěla slyšet."
To už jsem se smál.
"Myslím si, že se brzy dočkáš toho, že ti tvoje vlastní maminka řekne: Helenko, ty to vidíš příliš černě!"
Helena přikývla: "Já to vím, ale to už asi nezvládnu!"
"A co maminka?" zajímalo mě.
"Nejdřív byla trochu zkoprnělá. Pak začala poskakovat podél vlaku a volala: Ahoj, ahoj, Helenko, ahoj..." odpověděla Helena.
"A dál? Mění se maminka?"
"Právě, že mění. Vždycky byla taková negativní. Když jsem něco chtěla, padaly výhrůžky: zlomíš si nohu, tam tě zabijou, nastydneš, na tebe je tak někdo zvědavej... Ve všem viděla ty nejčernější aspekty. A teď mi najednou zavolala. Ona obvykle nevolá, tak jsem se zeptala: Ahoj mami, děje se něco? Nic, Helenko, jen je takový hezký den, tak jsem tě chtěla slyšet."
To už jsem se smál.
"Myslím si, že se brzy dočkáš toho, že ti tvoje vlastní maminka řekne: Helenko, ty to vidíš příliš černě!"
Helena přikývla: "Já to vím, ale to už asi nezvládnu!"
Uplynul nějaký čas a zase jsme se potkali.
"Tak co, Helenko, co nového s maminkou?"
"Představ si, byla jsem u maminky na návštěvě a ona mě chtěla obejmout."
"No sláva!"
"Jenže já jsem utekla. Prostě jsem to nezvládla. Poprvé v životě jsem uviděla maminku s otevřenou náručí..."
A já říkám: "To nevadí, příště už se obejmete!"
Pak jsem odjel na pár týdnů do Austrálie.
Přišla esemeska od Heleny:
"Sedíme s maminkou a objímame se."
No vida!
Přišla esemeska od Heleny:
"Sedíme s maminkou a objímame se."
No vida!
Když jsem se vrátil z Austrálie, byl jsem zvědavý:
"Co je nového s maminkou? Mění se?"
"Mění. Chce chodit ven, dřív byla pořád zalezlá a dívala se na televizi. Teď chodí na procházky."
"To je skvělý, ne?"
"Jenomže, chápeš, co to znamená? Že všechno se mění! Maminka se mi změnila před očima. Mám jinou maminku. A teď se mi mění i brácha! Dřív se mi vyhýbal. Když jsem jela za maminkou, raději někam zmizel. A najednou brácha volá! Prý: Ahoj, máma se vrátila z vyšetření, tak nevím, co s ní je. A od té doby si voláme."
"Co je nového s maminkou? Mění se?"
"Mění. Chce chodit ven, dřív byla pořád zalezlá a dívala se na televizi. Teď chodí na procházky."
"To je skvělý, ne?"
"Jenomže, chápeš, co to znamená? Že všechno se mění! Maminka se mi změnila před očima. Mám jinou maminku. A teď se mi mění i brácha! Dřív se mi vyhýbal. Když jsem jela za maminkou, raději někam zmizel. A najednou brácha volá! Prý: Ahoj, máma se vrátila z vyšetření, tak nevím, co s ní je. A od té doby si voláme."
A to je ono. Helenka je krásnou ukázkou i důkazem toho, že to prostě jde.
(Jaroslav Dušek, Tvarytmy)
Kontakt, dotek, objetí... Dokážou dělat divy.
Tak jako jsme kontaktními rodiči svým dětem,
buďme také kontaktními dětmi svým rodičům.
buďme také kontaktními dětmi svým rodičům.
Pojďme a objímejme své rodiče! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat