Komunikace s prenatálním miminkem


"Spousta těhotných popisuje, jak komunikují se svým dítětem, a ačkoli je vědecky prokázáno, že děti reagují na zvuk matčina hlasu, neexistují téměř žádné vědecké důkazy o tom, že by komunikace probíhala i opačným směrem, byť to z pohledu emocí dává smysl.

Tento jev lze ovšem přesvědčivě fyziologicky vysvětlit z pohledu neurologie, imunologie a endokrinologie. Existují imunitní a endokrinní onemocnění spojená s těhotenstvím, která jsou vyvolána fetoplacentárními jevy, jako je např. preeklampsie či těhotenská cukrovka.

Nezávislý institut HeartMath ve Spojených státech provedl studii na téma komunikace mezi matkou a dítětem prostřednictvím srdce. 

Při vývoji plodu je rudimentární srdce jedním z prvních orgánů, který se začne vyvíjet: srdce plodu i dospělého vytváří jemné elektromagnetické pole, a v případě matky a dítěte se tato pole vzájemně obklopují. 

Srdce není pouhá pumpa, nýbrž tvoří rovněž četné neurologické spoje jak uvnitř, tak vně srdce, prostřednictvím neurálních sítí až do limbické oblasti mozku, a se zbytkem těla pomocí míchy a periferní nervové soustavy. 

Zároveň má srdce i hormonálně řízenou endokrinní funkci. Výzkumy u zvířat odhalily oxytocinové receptory v embryonálních srdečních buňkách, přičemž oxytocin je hormonální prostředník lásky.

Víme, že elektromagnetická pole se mohou vzájemně ovlivňovat: plod matku a matka plod. Víme i to, že v důsledku změn v elektromagnetickém poli Země, stejně jako v důsledku dění na Slunci, např. slunečních skvrn, může dojít k nárůstu hospitalizací u lidí s kardiologickými a psychiatrickými problémy. 

Elektromagnetická pole inkubátorů na odděleních intenzivní péče pro novorozence mohou mít vliv na kolísání srdečního rytmu u novorozenců.

Matka a dítě jsou tedy vzájemně se překrývajícími magnetickými poli a mohly by tedy na sebe vzájemně účinkovat."


- z knihy Srdce v lůně od Dr. Amali Lokugamage



Žádné komentáře:

Okomentovat