"Ve studii provedené v jeslích, vedené profesorkou Anne-Liss von Knorring z Oddělení neurovědy Uppsalské univerzitní nemocnice, zkoumali vědci, jak masáž ovlivňuje chování dětí. Předběžně bylo zjištěno, že se děti, které absolvovaly masáž, chovaly klidněji a lépe společensky fungovaly.
V této studii poskytoval masáž 10 minut během přestávky na odpočinek člen školeného personálu. Masáž byla prováděna podle určitého režimu a všichni členové personálu, kteří se studie zúčastnili, byli vyškolení v použití stejné masážní techniky, která se používá v Axelsson Gymnastickém Institutu ve Stockholmu. O tom, zda se chtějí na studii podílet, rozhodovaly samozřejmě samotné děti. Aby bylo možné posléze vyhodnotit účinky masáže, byly všechny děti, u kterých byla masáž prováděna, vyšetřeny. Efektivitu terapie pomáhali vyhodnocovat rodiče i personál.
Při vyhodnocování výsledků se ze začátku nezdálo, že by byly mezi masírovanými a ostatními dětmi nějaké rozdíly. Když se však studie soustředila na nejaktivnější a nejneposednější děti v obou skupinách, o šest měsíců později byl už jasně vidět výsledek. V té době už byly děti, které masáž podstupovaly, klidnější než kontrolní skupina. Účinky masáže měly delší trvání a po dvanácti měsících už byly dokonce ještě lepší.
Nejpozoruhodnější bylo to, jak procedura masáže tlumila agresivní chování u extrémně neposedných chlapců. Zároveň se zlepšila jejich schopnost počínat si v sociálním prostředí a projevovali méně bolesti.
Rodiče i personál byli ve svém úsudku jednotní. Pozitivní účinky se projevily i na jiných odděleních. Děti fungovaly lépe ve skupinách a zvýšil se i pocit pohody u personálu.
Nezní to jaksi povědomě?
Snížená agresivita a zvýšená sociální interakce jsou typickými projevy zvýšeného působení oxytocinu."
- z knihy Hormon blízkosti: Role oxytocinu ve vztazích
od Kerstin Uvnas Moberg
Žádné komentáře:
Okomentovat