Malý pacient: Spolu to zvládneme!


Všichni doufáme, že nás to nikdy nepotká. Vážná onemocnění, úrazy, nutnost sledování stavu dítěte… To vše může vést naše cesty do ordinace lékaře, do nemocnice, často až k hospitalizaci dítěte.
Sama jsem těchto situací prožila mnoho se svým synem, který se narodil se srostlým lebečním švem a byl kvůli tomu jako miminko a později jako batole nesčetněkrát vyšetřován, několikrát hospitalizován a dvakrát operován.
Prošli jsme si spolu opravdu těžkými chvílemi. Byl to čas, který mi naprosto převrátil vnímání světa a života. Už sám příchod dítěte vám život otočí vzhůru nohama. Když je ale vaše miminko nemocné či postižené, je to, jako by s vámi do toho ještě někdo začal točit kolem dokola a poléval vás u toho střídavě ledovou a horkou vodou.
Nějakou dobu mi trvalo se s tím vším vyrovnat. V konečném důsledku mě tyto zkušenosti neuvěřitelně posílily. I tak ale mně i synovi zůstalo ještě i po těch letech od poslední hospitalizace stále pár šrámů na duši. A to jsem ještě už tehdy patřila k těm řekněme sebe-vědomějším mámám, snažila jsem se, co nejvíce jsem tehdy dokázala, za synem stát celou tu dobu a spolu se mnou s námi co nejvíce času v nemocnici trávil můj muž.
Patřili jsme navíc k těm „šťastlivcům“, kteří věděli o všech nutných vyšetřeních, hospitalizacích i operacích předem. Nic z toho nepřišlo náhle a neočekávaně, alespoň rozhodně ne tak neočekávaně, jak tomu bývá například u nehod a úrazů. Měli jsme čas si vše promyslet předem. Připravit se.
Přesto bylo hodně informací, které jsem tehdy neznala a které mi scházely. Informací, které by mi pomohly se lépe rozhodnout. Informací, které by mi dodaly větší sebejistotu v prosazování práv mého syna i mých.
Při své práci se nyní stále znova a znova setkávám s rodiči a dětmi, kteří čelí podobným výzvám jako naše rodina tehdy. Jde o nejrůznější situace. Od běžných vyšetření, plánovaných zákroků a operací až po úplně nečekané kritické okamžiky. Společným jmenovatelem je ale vždy to samé. Potřeba podpory v těchto náročných chvílích a potřeba informací.
Rozhodla jsem se proto na těchto svých stránkách shromáždit co nejvíce důležitých informací o právech malých pacientů a jejich rodičů. Informací, které je vhodné znát vždy, protože nikdy nevíte, zda se vám něco takového nepřihodí. 
Také bych zde tímto způsobem chtěla nabídnout svoji podporu rodinám, které se v těchto situacích nacházejí a nebo již nyní vědí, že je podobné okamžiky čekají.
Na závěr tohoto úvodu bych Vám ráda nabídla něco jako esenci obsahu nadcházejících článků na toto téma. Tak tedy, přijměte prosím vědomí toho, že…

Jako rodiče máme právo být se svými dětmi.
Stejně jako mají naše děti právo být s námi.
Kdykoli a kdekoli.
I při vyšetřeních a hospitalizaci v nemocnici.
Společně to zvládneme.

Žádné komentáře:

Okomentovat